Milan Škoda

TEPLICKÉ SKÁLY (Broumovsko)

Teplické skály jsou součástí Národní přírodní rezervace (NPR) Adršpašsko-Teplické skály, a též součástí Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Broumovsko. Původ skalních měst a monumentů se táhne 90 milionů let zpět do období svrchní křídy (turon), kdy Broumovsko pokrývalo pískové dno křídového moře. Na této webové stránce najdete o Teplických skalách to nejpodstatnější. Vyberte si to, co vás zajímá a použijte rozdělovník vlevo, který je seřazen abecedně. Pokud jste skupina, například škola, domov dětí, dětský sportovní oddíl či klub seniorů, zájezd a měli byste zájem o výlet do skal s průvodcem, který vám připraví trasu dle vašich možností, během výletu vám udělá výklad o historii a geologii skal a pro děti připraví soutěžní hádanky o ceny, tak se mi ozvěte (viz Kontakty).

---

a/ jednodenní výlet s průvodcem, mimo placený okruh Adršpašských a Teplických skal - například do skal Jiráskových, na rozhlednu Čáp, na Křížový vrch, na Adršpašský hrad, na stolovou horu Ostaš. V ceně je zahrnuta připravená trasa, geologický a historický výklad, hádanky pro děti a odměny za správné odpovědi - cena se pohybuje v rozmezí 50 - 70 Kč/účastník, podle počtu účastníků.

---

b/ jednodenní výlet s průvodcem na placený okruh Adršpašských a Teplických skal (vstup přes skály Teplické) - například Teplický okruh, Rokliny, Sedm schodů, Vlčí rokle, Adršpašský okruh, Pískovna. V ceně je zahrnuta vstupenka do skal, připravená trasa, geologický a historický výklad, hádanky pro děti a odměny za správné odpovědi - cena se pohybuje v rozmezí 100 - 120 Kč/účastník, podle počtu účastníků.

c/ třídenní výlet s průvodcem, ať už na placené okruhy Adršpašských a Teplických skal, nebo i mimo tyto okruhy v okolí (například rozhledna Čáp, Jiráskovy skály, Křížový vrch nebo Adršpašských hrad). Cena za třídenní pobyt je stanovena coby jednorázový balíček, kdy pedagog či vedoucí výpravy nemusí nic dalšího zařizovat a o vše se postaráme. Cena je pro základní školy 2.000 Kč/účastník, a pro střední školy 2.200 Kč/účastník. Cena zahrnuje pobyt v Penzionu Tara v Teplicích nad Metují nebo v Penzionu Radvanice v Radvanicích, a to buď pondělí až středa, nebo středa až pátek. Pobyt s plnou penzí začíná první den obědem a končí třetí den snídaní. V ceně je započítán dále turistický průvodce s výkladem o skalách, odměny pro děti za správné odpovědi na soutěžní hádanky, vstupenky do skal.

---

Celkovou částu hradíte průvodci, buď v hotovosti (obdržíte pokladní doklad nebo fakturu s poznámkou, že byla uhrazena v hotovosti), anebo obdržíte fakturu se splatností 10 dnů. Můžete si vybrat, co vám vyhovuje více.

---

U jednodenních výletů zálohu nevybírám. U třídenních výletů se záloha platí v dohodnutém termínu, a to ve výši 100 Kč za každého plánovaného účastníka. V případě, že by skupina po zaplacení zálohy objednávku, a tedy výlet s průvodcem, zrušila, pak tato záloha propadá ve prospěch organizátora výletů s ubytováním, jako storno poplatek.

---

Pokud na výlet nepřijedete vlakem, ale autobusem, poplatek za parkování na parkovišti přímo u Teplických skal je 300 Kč. Tento poplatek se nehradí průvodci a není součástí objednávky výletu s průvodcem. Každá výprava si hradí poplatek za parkování autobusu sama, a to přímo obsluze parkoviště.

--- Autobusem - pokud pojedete od Náchoda, dojedete po silnici 303 do Police nad Metují. Kousek za Policí povede silnice 303 směrem na Broumov přes vesničku Pěkov. Na samém okraji před Pěkovem spatříte lehce vlevo a vzhůru odbočku na vedlejší silnici s ukazatelem na Teplice nad Metují. Po 3 km projedete vesničku Lachov a přijedete na kraj Teplic nad Metují, kde po levé straně uvidíte stáčírnu minerálních vod Toma Natura. Vjedete pod železniční most a tak vjedete přímo do Teplic nad Metují, které celé projedete (zhruba 3 km). V centru městečka je náměstí, za ním se dáte doleva (stále po hlavní směr Trutnov), přejedete koleje, které jsou asi 300 m za náměstím a zhruba 1 km za přejezdem spatříte po levé straně vjezd na parkoviště před vchodem do Teplických skal. Pokud přijedete ve směru od Trutnova, pojedete po silnici 301 přes Radvanice směrem na Adršpach, projedete obec Adršpach a po 4 km vjedete do Teplic nad Metují (přes koleje). Po pravé ruce budete mít po chvíli kemp Bučnice (sruby a karavany), 500 metrů za kempem bude po pravé straně vjezd na parkoviště před vchodem do skal. Pozor první vjezd vpravo (v levotočivé zatáčce), je pouze pro osobní vozy. Pro autobusy je vjezd na parkoviště asi 30 metrů za levotočivou zatáčkou.

--- Vlakem se do železniční stanice s názvem Teplice nad Metují - Skály dostanete také ze dvou stran. Od Hradce Králové, od Chocně, od Starkoče, od Náchoda dojedete do stanice Teplice nad Metují - hlavní nádraží (železniční stanice), kde je přestup do motorového vláčku na první koleji, který jede směr Adršpach či Trutnov. Po přestupu do motoráčku pojedete pouze dvě zastávky. První zastávka je Teplice nad Metují - Město, druhá zastávka je Teplice nad Metují - Skály (kde na vás budu u vlaku čekat). Pokud pojedete z druhé strany od Trutnova, pojedete vlakem Trutnov - Teplice nad Metují. Jakmile projedete stanici Dolní Adršpach (skály), hned další zastávka je Teplice nad Metují - Skály (kde na vás budu u vlaku čekat).

---

Fotky Teplických skal - http://www.milan-skoda.cz/broumovsko-t.htm

---

Fotky Adršpašských skal - http://www.milan-skoda.cz/broumovsko-a.htm

---

Fotky Jiráskových skal - http://www.milan-skoda.cz/broumovsko-j.htm

---

Fotky Křížový vrch - http://www.milan-skoda.cz/broumovsko-k.htm

---

Fotky stolová hora Ostaš - http://www.milan-skoda.cz/broumovsko-o.htm

---

Abychom měli nějakou pomyslnou představu o vývoji hornin (o geologii), zde jsem se pokusil vytvořit časový přehled. To znamená, že zcela nahoře je současnost a jak půjdete po řádcích směrem dolů, tak půjdete proti proudu času.

miliony let

ČTVRTOHORY

(odborně kvartér, laicky někdy kvarcit)

---Holocén je současné geologické období, druhá a poslední epocha oddělení kvartéru známá také jako čtvrtohory. Představuje nejmladší geologické období, které začalo s koncem poslední doby ledové, někdy kolem roku 9700 př. n. l. (tedy před necelými 12 tisíci lety) a trvá dodnes.

---Pleistocén, starší název diluvium, je starší oddělení čtvrtohor a počátek nastal před 2,588 miliony lety. Pleistocén se dělí na spodní, střední a svrchní. V tomto období dochází k vývoji současného rostlinstva a člověka.

0,01 - 2,588

TŘETIHORY

(odborně terciér či kenozoikum)

---Neogén je geologická perioda třetihor, která začala přibližně před 23 milony lety a její konec byl určen hranící 2,588 milonu let, kdy vznikal planktonický foraminifer (jednobuněční mořští prvoci).

2,588 - 23

---Paleogén je geologická perioda, jejíž dolní hranice (počátek) se klade k 66 milionům let zpět, a to na základě důsledků dopadu asteroidu v oblasti Mexického zálivu, který způsobil katastrofální vymírání na konci druhohor. Po této katastrofě pak v průběhu paleogénu dochází ke zotavení ekosystémů, kdy vznikají nové druhy, například rozvoj savců a ptáků.

23 - 66

DRUHOHORY

(odborně mezozoikum)

---Křída je nejmladší periodou druhohor, jejíž konec je jasně definovaný vrstvou neobvykle bohatou na iridium, které se na Zemi dostalo s meteority a asteroidy. Krátery se rozprostírají po celém světě, což svědčí o globálních následích. Osudový pro závěr epochy obřích ještěrů a vymírání druhů byl dopad asteroidu do kráteru Chicxulub na poloostrově Yucatan. Asteroid, který dopadl před 66 miliony lety, měl odhadem průměr kolem 10 - 15 km a zanechal za sebou kráter o průměru zhruba 180 km. Počátek křídy kolem 145 miliónů let zpět je naopak daný odhadem, protože mezi jurou a křídou k žádné specifické události nedošlo, ale ke změnám docházelo jen pozvolna. Název křída je odvozen od velkých ložisek křídy (vápence), které vznikly ukládáním schránek mořských bezobratlých živočichů. Během periody cenomanu a turonu došlo k největší transgresi moře (zvednutí hladiny oceánů až o více jak 100 metrů) v dějinách planety. Epocha křídy se na hranici 100 milonů let dělí na svrchní (66 - 100), a na spodní (100 - 145).

66 - 145

svrchní křída	maasricht	66	-	72,1
svrchní křída	kampán	72,1	-	83,6
svrchní křída	santon	83,6	-	86,3
svrchní křída	coniak	86,3	-	89,8
svrchní křída	turon	89,8	-	93,9
svrchní křída	cenoman	93,9	-	100,5
spodní křída	alb	100,5	-	113
spodní křída	apt	113	-	125
spodní křída	barem	125	-	129,4
spodní křída	hoteriv	129,4	-	132,9
spodní křída	valangin	132,9	-	139,8
spodní křída	berias	139,8	-	145

---Jura je prostřední období druhohor. Název je odvozen od pohoří Jura, které leží na hranici mezi Švýcarskem a Francií a je proslavené nálezy fosílií již od 18. století. V tomto období došlo k druhé největší transgresi moře, tedy ke zvednutí mořské hladiny a zaplavení pevniny. Moře tehdy pokrývalo až 80% dnešní pevniny. Jura se dělí na spodní (200 - 175), střední (175 - 160), svrchní (160 - 145).

145 - 200

svrchní	tithon	145	-	150,6
svrchní	kimmeridž	150,6	-	155,7
svrchní	oxford	155,7	-	161,2
střední	callov	161,2	-	164,7
střední	bathon	164,7	-	167,7
střední	bajok	167,7	-	171,6
střední	aalen	171,6	-	175,6
spodní	toark	175,6	-	183
spodní	pliensbach	183	-	189,6
spodní	sinemur	189,6	-	196,5
spodní	hettang	196,5	-	199,6

---Trias je zhruba 50 milónů let trvající období, ve kterém vznikly v půdě tři souvrství. Šlo o pestrý pískovec (buntsandstein), lasturnatý vápenec (muschelkalk) a petrý slín. Všechny tři souvrství pak roku 1834 sjednotil Friedrich von Alberti pod jeden útvar, trias (čili trojice). Tento nezvrásněný kontinentální vývoj na evropském území se dělí na území s převahou klastik (germánský), a na území s převahou karbonátů (alpinský), který byl časem silně zvrásněn. Hranice mezi oběma vývoji v Evropě nese název vindelický val, který probíhá od Českého masivu přes jižní Bavorsko k Ženevskému jezeru a dále dolů na jih na Korsiku a Sardinii. Trias se člení na spodní, střední a svrchní.

200 - 252

svrchní	otapir	199,6	-	203,6
svrchní	sevat	203,6	-	211
svrchní	alaun	211	-	216
svrchní	lac	216	-	216,5
svrchní	tuval	216,5	-	225
svrchní	jul	225	-	228
střední	longobard	228	-	231,4
střední	fassan	231,4	-	237
střední	illyr	237	-	239
střední	pelson	239	-	241
střední	bithyn	241	-	243
střední	egej	243	-	245
spodní	spath	245	-	247,4
spodní	smith	247,4	-	249,7
spodní	diener	249,7	-	250,4
spodní	griesbach	250,4	-	251

PRVOHORY

(odborně paleozoikum)

252 - 541

---Perm je periodou ukončující věk prvohor. Název je odvozen od ruského města Perm, kde docházelo ke geologickým průzkumům. Perm se dělí na starší spodní (autun a saxon), a mladší svrchní (thuring). Spodní sedimenty z tohoto období se ozančují jako červená jalovina, svrchní sedimenty jako zechstein. V alpsko-karpatské oblasti jsou sedimenty z tohoto období nazývány verrucano. Permské horniny jsou většinou pevninské čerevené s mělkými mořskými usazeninami.

---Karbon se dělí na starší spodní a mladší svrchní. Název byl odvozen podle hojného výskytu kamenného uhlí v karbonských sedimentech, z latinského carbo (uhlí).

---Devon se dělí na spodní, střední a svrchní. Říká se mu období ryb a jeho usazeniny bývají červenohnědé. Typické pro toto období jsou břidlice. Nejznámějším místem, které dodnes toto období podle usazenin připomíná je anglické hrabství Devonshire.

---Silur je obobí, kdy dochází k vyhynutí až 60% mořských druhů díky mořské regresi, která je doprovázena často vulkanickou činností. Silur dělíme na spodní a svrchní.

---Ordovik začal po dočasném ústupu moře na konci kambria. Období se vyznačuje vznikem vápenců a ukládáním písčitojílových břidlic, což bylo důkazem chladnějšího období. Tato epocha je tak považována za jednu z nejchladnějších v dějinách Země. Jižní pól se v té době nacházel zrhuba v oblasti dnešní Sahary, což mělo za následek tvorbu obřího ledovce, což nakonec vedlo k poklesu hladiny světového oceánu o 100 i více metrů.

---Kambrium je počátkem prvohor. V jeho horninách byly objeveny nejstarší fosilizované mnohobuněčné organismy. Název je odvozen od latinského označení pro Walles (Cambria), kde jsou kambrické geologické vrstvy dobře pozorovatelné. Z tohoto období pocházejí fosílile trilobitů, objevují se kapradiny, plavuně, přesličky, hmyz, plazi.

perm	svrchní (loping)	252,2	-	259,8
perm	střední (guadalup)	259,8	-	272,3
perm	spodní (cisural)	272,3	-	298,9
karbon	pennysilvan	298,9	-	323,2
karbon	mississip	323,2	-	358,9
devon	svrchní	358,9	-	382,7
devon	střední	382,7	-	393,3
devon	spodní	383,3	-	419,2
silur	přídolí	419,2	-	423,0
silur	ludlow	423,0	-	427,4
silur	wenlock	427,4	-	433,4
silur	chlandovery	433,4	-	443,4
ordovik	svrchní	443,4	-	458,4
ordovik	střední	458,4	-	470,0
ordovik	spodní	470,0	-	485,4
kambrium	furong	485,4	-	497,0
kambrium	albertian	497,0	-	509,0
kambrium	waucoban	509,0	-	521,0
kambrium	terreneuv	521,0	-	541,0

STAROHORY

(odborně proterozoikum, čili mladší prekambrium)

541 - 2500

---Vznikají první mnohobuněčné organismy, sinice, řasy, láčkovci, bakterie, houby. Objevuje se první známý superkontinent Rodinie. Pokračuje zemské vrásnění, vznikají štíty a centra dnešních kontinentů s tabulovými okraji. Starohory se dělí na starší, střední a mladší (v miliardách let).

starší	paleoproterozoikum	2,5	-	1,6
střední	mezoproterozoikum	1,6	-	1,0
mladší	neoproterozoikum	1,0	-	0,5

PRAHORY

(odborně archaikum, čili starší prekambrium)

2500 - 4000

---Země již zchladla natolik, že se začaly vytvářet nejstarší dodnes dochované horniny. Vznikla jádra dnešních kontinentů, takzvané kratony, které zdobily povrch planety jako malé ostrůvky. Zemská kůra však byla ještě tenká a podléhá neustálým přeměnám, kdy se některé oblasti vyzvedávají a jiné klesají. Díky fotosyntéze se do atmosféry dostává kyslík. V této části geologické historie planety vzniká samostatný život, který lze dodnes doložit v nejstarších horninách fosíliemi sinic a baktérií.

neoarchaikum	2,5	-	2,8
mesoarchaikum	2,8	-	3,2
paleoarchaikum	3,2	-	3,6
eoarchaikum	3,6	-	4,0

PŘEDGEOLOGICKÉ OBDOBÍ

(odborně hadaikum)

- 4000

---Nejstarší vývojové období Země od 4 miliard let proti proudu času, jehož charakteristikou je vznik zemské kůry, oceánů a první atmosféry. Prvopočátky naší planety jsou spojeny se sopečnou činností a dopady meteoritů.

---Zhruba před 4,5 miliardami let teoreticky došlo k mimořádně silné srážce Země s jiným vesmírným tělesem o velikost menší planety. Této události říkáme Velký impakt (dopad). Na oběžnou dráhu Země bylo v té době vyvrženo velké množství materiálu, ze kterého se později zformoval náš satelit Měsíc. Předpokládá se, že po této srážce do vesmíru unikla první atmosféra, ať už to bylo vlivem samotné srážky, či z důvodu, že díky vysoké teplotě ji nedokázala udržet zemská gravitace (jak z fyziky víme, horký vzduch stoupá vzhůru). Prvotní geologický materiál odolný extrémně vysokým teplotám, který v době starší jak 4 miliardy let vzníká, nazýváme zirkon.

---Zirkon je křemičitan zirkoničitý, a jde o čtverečný minerál. Při vytváření zemských ker byl v tomto období magmatického původu. Jde tedy o nejstarší známý minerál na Zemi. V Austrálii byly nalezeny zirkony staré až 4,4 miliardy let.

---

Teplické skály (někdy se použivá název Teplické skalní město), jsou součástí Národní přírodní rezervace Adršpašsko-Teplické skály, i když nejsou tak komerčně známé, jako sousední Adršpašské. Obě skalní města jsou ukázkou divoké přírody a odděluje je od sebe pouze Vlčí rokle, skrzeva níž vede žlutá turistická trasa. V případě, že tedy škola či skupina vyrazí se mnou (s průvodcem), můžeme přes vchod do Teplických skal navštívit jak Teplické skalní město, tak Adršpašské skalní město.

--- Říše skal a soutěsek jednoho z největších ostrovů skalní divočiny v srdci Evropy skrývá mnohá tajemství. Křišťálovým pokladem skal je voda. Po tisíciletí je zbavovaná nečistoty při své pouti mezi póry pískovce. Sokol jako rytíř střeží z nebe zdejší majestátní klid, hlídačem v nočních tmách je výr, tiché dutohlávky jsou svědky pomalého, ale neustávajícího koloběhu hmoty rostlin rvoucích se o své kořenění na nehostinné skále.

---

Dnes jsou Teplické skály národní přírodní rezervací, tedy územím v nejpřísnější kategorii malé plošné ochrany. Přirovnal bych to k ochraně přírody třeba na hřebenech Krkonoš, kde je I. zóna Národního parku. Teplické skály se nacházejí v horní polovině tabulové plošiny uprostřed Broumovské vrchoviny. Nejvyšším bodem Teplických skal, který se nachází kousek od placeného okruhu, je na jihozápadě vrchol hory Čáp s rozhlednou ve výšce 786 m n/m. Hora zároveň tvoří hranu Teplických skal, kde začíná vedle rozhledny hřeben sousedních skal Supích a Jiráskových. Na druhé straně, na severovýchodní, v místech vchodu do skal, kolem kterého proudí tok říčky Metuje, je nadmořská výška pouhých 480 m. Jak vidíte, málokoho při vstupu do Teplických skal napadne, že zde může zažít výškový rozdíl až 300 m.

---

Plošina Teplických skal je tvořena kvádrovými pískovci, jejich stáří a původ sahá do období svrchní křídy (viz rubrika Geologická období, část Druhohory, geologický časový úsek turon).

---

Řekněme si tedy teď něco o geologické historii pískovců na Broumovsku, a tedy i Teplických skal. Křída je vývojovou etapou naší planety, která se odehrála během období Druhohor, kterému odborníci říkají Mezozoikum. Křída je v období Druhohor jejich nejmladší částí. Začátek epochy Křídy je spojen s koncem Jurského věku a konec Křídy je spojen s příchodem Paleocénu. Abychom měli nějakou časovou představu, kdy tedy v geologii období Křídy proběhlo, tak od dnešní doby je to zpátky přibližně 145 až 66 milionů let. Kdo to rychle zvládnul spočítat, tak už ví, že období Křídy jsme tu měli zhruba po dobu 80 milionů let. Počátek období Křídy po ukončení Jurského věku, čili období Jury, tedy oněch 145 milionů let zpátky, nelze určit přesně, neboť přechod od Jury do Křídy proběhl postupně. Pokud vás napadlo, že Jurské období má něco společného s filmem Jurský park, tak je to naopak, film se nechal inspirovat geologií, neboť fosílie staré až 200 milionů let, které se k tomuto období vztahují, byly poprvé nalezeny na počátku 18. století v pohoří Jura, které leží na hranici Francie a Švýcarska. Naopak konec období Křídy, tedy oněch zmíněných 66 milionů let od současnosti zpět, dokázali vědci určitě s větší přesností, neboť v horninách po celé naší planetě se objevuje takto staré iridium, což je vzácný kov šedé barvy s druhou největší hustotou hmoty. Iridium se na naší Zemi dostalo prostřednictvím meteoritů a vyskytuje se výhradně v oblasti jejich dopadů, právě před 66 miliony lety. Nejznámější takový kráter s iridiem o průměr 180 km nese jméno Chicxulub a nachází se na Yucatánském poloostrově na jihovýchodě Mexika. Dopad vesmírných těles, tedy kolizí s asteroidy a dopady meteoritů pak stojí za mohutným vymíráním druhů, což vedlo ke zlomu v období, kdy končí Druhohory, a končí tedy i Křída, a začínají Třetihory.

---

A proč období, ve kterém mají původ i pískovcové skály, říkáme právě Křída? Je to kvůli tvorbě velkých ložisek křídy, tak totiž říkáme usazené hornině, která je pórovitým, ale drobivým ekvivalentem vápence s vysokým obsahem čistého uhličitanu vápenatého, přes 90%. Velice dobrou vlastností takové křídy pak je uchování otisků schránek mořských bezobratlých živočichů nebo otisku pradávných rostlin, což dokládají také nálezy na různých místech Broumovska.

---

Poslední poznámka k období Křídy se týká časového rozdělní na Křídu svrchní a spodní, časového určení usazenin v horninách. Období staršímu jak 100 milionů let zpátky (tedy 145 - 100 milionů let), říkáme Křída spodní, a období mladšímu jak 100 milionů let zpátky (tedy 100 - 66 milionů let), říkáme Křída svrchní. Do tohoto období svrchní křídy spadá i tvorba pískovcových kvádrů Broumovska, které se tehdy nacházely na dně moře. Svrchní křídu pak dále dělíme ještě přesněji na cenoman (100 - 94), turon (94 - 89), coniak (89 - 86), santon (86 - 83), kampán (83 - 72) a maastricht (72 - 66) milionů let zpátky.

---

Pískovcové podloží, kvádry, či celá skalní města Broumovska, včetně skal Teplických, mají stáří zhruba 90 - 97 milionů let, takže v našem časovém určení geologických vrstev můžeme směle naše pískovcové skály zařadit do Druhohor, části svrchní Křída, do období cenoman a turon. Geologové (a někdy i kameníci) pískovcům pocházejícím z Broumovska dali pojmenování pískovec božanovského typu (podle pískovcového hřebene Broumovských stěn nad obcí Božanov, kousek od Broumova). Na rozdíl od pískovců z jiných míst naší republiky, má ten, který se nachází na Broumovsku kvalitnější zrno a byl proto často využíván k opravě významných památek, třeba na Pražském hradě či Karlově mostě. Naše pískovce byly také vyhledávány pro vytvoření kopií uměleckých soch. Co je to tedy za materiál ten pískovec?

---

Pískovec je usazená hornina zpevněná kdysi tlakem. Pokud takovou horninu tvoří zrnka písku o velikosti 0,06 až 2 mm, můžeme ji označovat za pískovec. Někdy narazíte u pískovců na označení, že jde o horninu klastickou. Nelekejte se, neboť klast je jenom odborný termín pro stmelení zrn několika prvků, a to křemene, živce a dalších prvků v malém množství (mezi ty patří chalcedon, opál, slída, kalcit, siderit, dolomit a minerály). Jelikož podstatnou část těchto zrn tvoří křemen (často až 2/3 z celku), můžeme používat i název křemenné pískovce. Aby se všechny tyto složky daly do kupy a mohlo dojít ke stmelení, je potřeba tmel, tedy pojivo. Této jílovité hmotě se říká matrix a je většinou karbonátová (tedy uhlíková a skály jsou pak tmavší) nebo je železitá (skály pak mají někdy narezlé fleky či pruhy). Vzhledem k různému množství všech těchto prvků (zrn a pojiva), pak mají skály různé barvy - od šedé, přes pískově žlutou až k rezatě zarudlé (což indikuje oxid železa v pojivu). Vzhledem k náchylnosti rozmarů počasí, větru, mrazu a dešti (tedy erozím), pak pískovec velmi rád zvětrává a vytváří tak často až pitoreskní a nádherné tvary.

---

Vraťme se však z toku pradávného času, z historie a geologie zpět do zeměpisu a přírodopisu. Celá pískovcová plošina Teplických skal je rozbrázděna kaňony (říkáme jim příkopy a rokle), které ji dělí do několika dílčích plošin. Jejich části byly vlivem eroze rozčleněny do mnoha izolovaných skal a skalních stěn, z nichž některé trčí až do výše 100 m (často jim říkáme stěny). Zejména Teplické skály jsou známé svými speleologickými objevy. Teplická jeskyně je se svojí délkou 1065 m nejdelší suťovou jeskyní v České republice a je pro veřejnost z bezpečnostních důvodů nepřístupná. Její labyrint se nachází asi 500 metrů za vchodem do skal, až po levé ruce minete první odpočinkový altánek s posezením a budete 100 metrů nad ním zatáčet po modré turistické trase obloukem doprava ke schodům pod skalní hrad Střmen, tak na druhé straně údolí po levé ruce spatříte suť stovek pískovcových balvanů, pod kterými se jeskynní labyrint nachází. Podzemí Teplických skal je zajímavé také častým výskytem tzv. kořenových stalagmitů, zvláštních útvarů, které vznikají ve zdejších podmínkách ze živých kořenů břízy nebo smrku.

---

Co se týče rostlinstva, tak významný je výskyt subalpinské vysokobylinné vegetace. V chladných inverzních polohách skal rostou chladnomilné smrčiny podobné smrčinám horským. Žije zde řada horských druhů rostlin i živočichů - violka dvoukvětá, mléčivec alpský, rejsek horský nebo hraboš mokřadní. V roklích i v jeskyních nalezly útočiště glaciální relikty, tedy druhy, které byly v době ledové rozšířeny i v okolní krajině. Jejich ikonou je pavouček plachetnatka pískovcová (Bathyphantes eumenis).

---

Na vrcholcích skal přetrvali další svědkové dávných dob, kdy lesy ve střední Evropě vypadaly jinak: reliktní bory extrémně zkoušené suchem, větrem i sluncem. Pod pokroucenými hutnými kmeny pomalu rostoucích starých borovic se rozprostírají koberce mechů, lišejníků a vřesů. Zdejší flóra mechorostů je velmi pestrá. Jen druhů zařazených na červený seznam roste v rezervaci 17.

---

Život rostlin ve skalách je omezen chudou půdou, která vzniká na křemenném pískovci. Na tenké vrstvičce půdy se udrží porosty vřesu, borůvek a brusinek, někdy nalézáme vzácný rojovník bahenní (Rhododendron tomentosum) s vonnými květy nebo stále zelený keřík šichu černou (Empetrum nigrum). Jen okrajové části rezervace jsou místy pokryty acidofilními a méně i květnatými bučinami.

---

Jedině ptáci nejsou omezováni nepřístupností skal. Ty nejstrmější skalní stěny využívá k hnízdění sokol stěhovavý. V únoru, kdy jsou soutěsky Teplických skal pusté, prožívá sokolí pár své svatební lety. Tehdy dojde také k vyhledání vhodné hnízdní dutiny. Mohutná vrstva sněhu a nebezpečí pádu lavin do soutěsek z okolních skalních věží omezuje přístup lidem. Na přelomu března a dubna usedají sokoli na snůšku 3 až 4 vajec. Protože si sokoli nestavějí hnízdo, leží jejich vejce na holé skále. V sezení na vejcích i v krmení se sameček se samičkou střídají. Pod hnízdem postupně ubývá sníh a rytíř nebe má stále více práce se střežením prostoru kolem hnízda. Nebezpečí pro zdárné vyvedení mláďat hrozí od mnohých zvířat, nejčastěji od výrů, krkavců nebo kun. Proto je sokol nanejvýš ostražitý a plachý. Turisté, kteří se přiblíží k hnízdu, mohou zapříčinit jeho opuštění rodiči. V ČR byl sokol díky pesticidům v zemědělství v 70. a 80. letech 20. století takřka vyhuben. V posledních letech každoročně hnízdí a vyvádí mláďata jen kolem 30 - 40 párů v celé ČR. Jen pro zajímavost, při lovu a letu střemhlav, jakou si myslíte, že sokol stěhovavý dokáže vyvinout rychlost? (380 km/h).

---

Všechny tyto vzácnosti, které v Teplických skalách máme, vnímejme jako domov mnohých ohrožených tvorů a vstupujme do skal s respektem, jako do svatyně, v níž jsou uloženy živé i neživé poklady. V případě, že máte sebou čtyřnohého přítele, veďte jej prosím na vodítku. Chovejte se s úctou.

---

Střmen, či ve staré češtině Střemen, je zřícenina skalního hradu v Teplických skalách. Jeho počátky sahají do přelomu 13. a 14. století.

---

Za zakladatele hradu bývají považováni páni ze Skalice (držitelé hradu v Adršpachu a dalšího nepříliš vzdáleného hradu Vízmburk u Červeného Kostelce). Své jméno získal Střmen zřejmě podle erbu pánů ze Skalice, podle třmene. V roce 1348 zmiňuje Střmen císař Karel IV. v Majestas Carolina jako podmínečně zcizitelný královský hrad. Šlo tehdy o návrh Zemského zákoníku, který nakonec Karlu IV. mezi šlechtou neprošel. Už v roce 1359 jej ale držel Albert ze Skalice. Kolem roku 1362 držel hrad Tas z Rýzmburka, který jej prodal rytíři Wickmannovi, a ten držel Střmen v letech 1362 - 1372. Podle něj byla pojmenována podhradní osada (Weckelsdorf). České jméno Teplice získala podle teplých pramenů. V roce 1381 koupil hrad Hynek z Dubé na Náchodě. Roku 1401 připadl hrad Hynku staršímu z Dubé, který se postavil na stranu císaře Zikmunda. Proto se proti Střmenu vypravil v roce 1428 Matěj Salava z Lípy, který tehdy stál na straně husitů a hrad dobyl. V roce 1433 se hrad zmiňuje jako sídlo Jana Krušiny z Lichtemburka (stoupenec husitů), ale ten byl o rok později zabit v Broumově katolickými měšťany. Po porážce husitů u Lipan roku 1434 a poté, co se vlády ujal Zikmund (liška ryšavá) se pravověrní pozůstalí husité rozutekli do pohraničí do těžko přístupných míst, jakými byli třeba skály Drábské světničky v Českém ráji nebo skály Teplické a Adršpašské, kde obsadili skalní hrady a odolávali vrchnosti. Na pomoc proti husitům však Zikmund vyzval katolické Slezany, kteří to k nám do pohraničí měli blíž a měli z minulosti s husity (kdy vojska vedl ještě Žižka), díky několika porážkám, nevyřízené účty. K dobytí a rozboření Střmenu Slezany došlo kolem roku 1447. V zemských deskách se v roce 1534 uvádí jako hrad zbořený a v roce 1607 jako pustý.

---

Střmen patřil do trojice skalních hradů, které se nacházejí v Adršpašsko-Teplických skalách, a kromě Střmenu, do této trojice patří ještě skalní hrad Adršpach (vpravo od vchodu do Adršpašských skal), a skalní hrad Bischofstein (dříve zvaný Katzenburg, v Jiráskových skalách na jihozápadní hraně skal Teplických). Osudem těchto hradů byli loupežníci a později husité. Valná většina dřevěných pozůstatků (trámy, mosty, střechy, sklepy atd.), vzala za své ve století 15. při zmíněných husitských nepokojích a dnes již ve skutečnosti hovoříme o holých skalních věžích, které byly kdysi dřevem propojeny. Na Střmen vede jediná přístupová trasa, na které musíte zdolat 300 schodů a na vrcholu ještě úzké schůdky podobné žebříku. Z horní plošiny se zábradlím je pěkný výhled na Teplice nad Metují a blízké okolí.

	objednávky ubytování pan Škoda		773 641 210
	objednávky ubytování pan Škoda		blindarium@seznam.cz
	turistický průvodce pan Škoda		773 641 210
	turistický průvodce pan Škoda		blindarium@seznam.cz
	skalní záchranná služba (budete přepojeni)		112
	tísňové volání		112

---

Na hlavním (modrém) 6 km okruhu se nachází 16 naučných tabulí, a k tomu 2 naučné tabule ve Vlčí rokli (žlutá trasa), pod jednotným názvem NAUČNÁ STEZKA TEPLICKÝM SKALNÍM MĚSTEM. Tento dobrý skutek má na svědomí Správa CHKO Broumovsko.

tabule 1 - STŘMENSKÉ PODHRADÍ

PŘÍRODA

---Vážení návštěvníci, milí přátelé přírody, vítejte v Teplických skalách, v jednom z největších skalních měst ve střední Evropě. Naučná stezka vás provede Teplickým skalním městem po modře značeném prohlídkovém okruhu dlouhém šest kilometrů. Šestnáct informačních panelů vám představí přírodní zajímavosti území. Nejenom děti se seznámí s živočichy podle otisků jejich stop. Další tři informační panely neleznete pak na žlutě značené turistické cestě ve Vlčí rokli.

---Víte, že tato informační tabule stojí u hlavního vchodu vedle pokladny, přímo u Skalního potoka, který se o 50 metrů po proudu dále vlévá do Metuje, kde žije chráněná ryba? Tou je mihule potoční (Lampetra planeri).

tabule 2 - STŘMENSKÉ PODHRADÍ

GEOLOGICKÝ VÝVOJ

---Od prvovohor k druhohornímu moři: Celá tato oblast byla od prvohor tektonickou sníženinou, která vznikla horotvornými pohyby v mladších prvohorách (asi před 350 miliony let). Na jejím dně se vytvořila jezera a močály s bujným rostlinstvem. Dávné řeky tekoucí z okolních hor pohřbívaly vegetaci vrstvami splaveného materiálu. Tak vznikla nedaleká ložiska černého úhlí (Radvanice, Žacléř). V mladších druhohorách, v křídě (před 100 miliony lety), sem proniklo mělké moře a na jeho dně se ukládaly mohutné vrstvy písku. Tlakem vody a chemickými procesy se volná zrna spojila v horninu zvanou pískovec. Z jílovitých sedimentů vznikly opuky. Vynořování a klesání se několikrát opakovalo a podnítilo tak pestré složení a proměnlivou odolnost vrstev. Na některých skalních stěnách je patrné šikmé vrstvení pískovců, které ukazuje směr mořského proudění v době usazování písku na mořském dně.

---Kvádrové pískovce: Vyzdvižením Českého masivu v třetihorách moře definitivně ustoupilo. Velké tlaky rozlámaly souvislé mořské dno do mnoha ker. Do obnažených pískovců i starších hornin se podél zlomů a měkčích vrstev zahryzla eroze. Nastalo zvětrávání, uvolňování a odnos materiálu. Z rovného mořského dna zůstaly už jen nejodolnější zbytky, tzv. kvádrové pískovce. Dnes tvoří krajinné dominanty - stolové hory, plošiny a skalní města.

---Víte, že v labyrintu skalního města se některé druhy dobře skrývají? Drobný jednokvítek velkokvětý (Moneses uniflora) čekal na znovunalezení 60 let.

---Alois Jirásek - Skály (1886): "Krajinou děsnou v širé pustně" byla, jak prastará listina dosvědčuje, část našeho království, rozkládající se při hořejším toku Oupy a Medhuje a při říčce Stěnavě. Liduprázdné ty za starodávna končiny pokrýval ohromný prales, který hlubokým temnem svým halil a tajil děsnější ještě poušť obrovských skal, nyní Teplických a Adršpašských. V širou tu pustinu lesní, jež zvučívala řevem mědvědů, vytím vlků a řvaním zubrů, v jejichž doupatech bytovali divoká kočka a mrštný, zákeřný rys, jen smělí a odvážní lovci pronikali.

tabule 3 - U VSTUPU

POSEIDON V TEPLICKÝCH SKALÁCH

---Tajuplný labyrint v pískovcích: Systém Poseidon leží v centrální části Teplických skal. Je složitým labyrintem prostor - soutěsek, puklin propastí a jeskyní vzniklých rozpukáním kompaktního pískovce. Časté suťové závaly vyplňují širší pukliny. Zaklíněné skalní bloky a na ně nasedající sutě vytvářejí v širších puklinách až několikapatrové jeskynní prostory. Celková délka průlezných prostor systému Poseidon je minimálně 27,5 km. Výškové rozpětí činí 105 m. Pukliny a propasti jsou často hlubší než 60 m. V systému se pod skalními bloky hojně vyskytují takzvané kořenové krápníky (stalagmity). Speleologové jich v labyrintu objevili více než padesát. Od konce doby ledové přežívají v rozsáhlém komplexu "podzemních" prostor populace chladnomilných severských a horských druhů rostlin a bezobratlých živočichů. Na turistickém okruhu Teplickýcm skalním městem jsou pro vás ze systému Poseidon přístupné jeskyně Skalní chrám a Průvodcovská jeskyně. Charakter hlubokých soutěsek Poseidonu vystihují přístupné partie Lví klec a Sibiř.

---Víte, že jedním z nemnoha druhů motýlů, kteří se vyskytují na okrajích rezervace je bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla)?

tabule 4 - OZVĚNA

PÍSKOVCOVÁ KRAJINA

---Makroreliéf: Z geologického hlediska je území rezervace součástí české křídové pánve. Vrstva pískovce o mocnosti až 140 m je rozčleněna roklemi na menší celky - plošiny. Na plošinách můžeme vidět skalnaté příkopy. Mají podobu řečišť, postupně se spojují a ústí do roklí. Skalní města jsou okraje těchto plošin, které podléhají erozi a dochází k jejich rozpadu na menší celky a postupně až na jednotlivé skalní věže.

---Pro koho je skála pouhým kamenem, pro toho má takový pohled jen malou cenu. Koho ale v těchto gigantických skalních masách, které ční jako věže a jindy stojí zase jednotlivě v dobrodružných formách, že je svým pohledem sotva obsáhne, ohromí velikost stvoření a při celkovém srovnání obdivuje vzácné a nikde nespatřené, ten nebude litovat cesty, aby naše skalní útvary viděl, a jistě spokojený se bude loučit pohledem na Teplice, aby - znovu přijel!

---Víte, že národní přírodní rezervace Adršpaškých a Teplických skal je druhou největší rezervací v České republice?

tabule 5 - POD STŘMENEM

TEPLICKÁ JESKYNĚ

---Suťové jeskyně: Pískovcový reliéf má povrchové i podzemní tvary podobné krasovým. Na rozdíl od krasových však nevznikají chemickým rozpouštěním, ale převážně fyzickými pochody (pukání, řícení, vymývání vodou, eroze). Takový reliéf se nazývá pseudokrasový.

---Zvláště zajímavé jsou suťové jeskyně, vzniklé v balvanitých závalech na dnech roklí nebo na úpatí stěn. Největší pseudokrasový systém vznikl právě zde na dně Skalského údolí. Teplická jeskyně, dlouhá 1065 m, je nejdelší pseudokrasovou jeskyní v naší zemi. Ukrývá ji zával, který je mocný až 20 m a tvoří jej i 10 m velké balvany. Spletitý systém vytváří "dómy" i sotva prostupné úžiny. Rozšiřování jeskyně napomáhají podzemní vody Skalského potoka a jeho přítoku z Bludiště, které vyplavují drobné zvětraliny.

---Chladné klima: Jeskyně má díky svému umístění na dně hlubokého kaňonu extrémně chladné a vlhké mikroklima. Na konci zimy se v ní tvoří ledová výplň, přetrvávající až do pozdního léta. Žijí v ní vzácní bezobratlí živočichové, tzv. glaciální relikty (přežívají zde z poslední doby ledové). Podobný ráz mají suťové jeskyně v blízkých Adršpašských skalách a Broumovských stěnách. Jsou předmětem výzkumu odborníků - speleologů.

---Kořenový krápník: Kořenovým krápníkem nazýváme vzácný biogenní jev. V místě pravidelného skapu vody ze stropního bloku na kořen stromu, který prorostl do jeskyně z povrchu, začnou kořenová pletiva bujet a růst vzhůru proti kapkám živné vody. Vytvoří biologickou hmotu ve tvaru stalagmitu.

---Víte, že koryto Skalského potoku se místy ztrácí mezi zřícenými bloky a tvoří takzvaný ponorný tok?

---Víte, že Adršpašské a Teplické skály jsou lokalitou s nejvyšším počtem popsaných kořenových krápníků na světě? Při objevování systému Poseidon jich bylo popsáno 72. Nejvyšší známý kořenový krápník má výšku 70 cm.

tabule 6 - SKALSKÉ ÚDOLÍ

LESY

---Původní porosty ve skalách měly před příchodem člověka charakter těžko prostupného pralesa, v němž byl hojný buk a jedle. Zastoupení smrku bylo mnohem menší než je dnes - rostl zvláště v chladných, vlhkých roklích. Z hospodářských důvodů se smrk stal hlavní lesnicky pěstovanou dřevinou, rozšířovanou na úkor ostatních druhů. Vznikaly tak nedostatečně stabilní monokultury, málo odolné vůči škodlivým činitelům. Sníženou odolnost vykazují zvláště porosty založené z nevhodného osiva, mnohdy zcela cizího původu. Zhoubně se na lesích projevilo především znečištění ovzduší. Velké holiny vznikly účinkem větru a po napadení oslabených stromů kůrovci a jinými hmyzími škůdci. Lesnickým hospodařením byly do skal zavlečeny nepůvodní dřeviny (borovice vejmutovka, douglaska tisolistá, smrk pichlavý, modřín, aj.).

---Dnes lesníci vrací lesu rovnováhu a odolnost. Jejich cílem je přirozený, věkově a prostorově rozrůzněný les, který bude schopen samovolné obnovy. Jeho ukázkou je les pod cestou.

---Vilém Věnceslav Havelka - Umění lesní (1823). Buk (Fagus silvatica) - "Buk si libuje s prstí, nebo štěrkem smíchanou, mírně vlahou, hlinovatou půdou, která nemusí být tuze hluboká. Na rovinách a na předhoří roste sice buk nejlépe, ale i v horních, před půlnočními větry zachovaných oupadech, se velmi dobře daří, an jej i na hřbetech vysokých hor českých, ačkoli krátký, špičatý a haluznatý nelézáme, kdež v plném lese zrostlí bukové, 120-letí, nemívají ani 20 kostkových střevíců (0,63 kubíku), ješto v tom stáří v mírnějším podnebí 50 kostkových střevíců (1,58 kubíku), i více vynesou."

---Víte, že vhodné podmínky pro smrk ztepilý jsou na dně roklí?

tabule 7 - HARFA

OBJEVOVÁNÍ SKAL

---První zmínky o skalním městě: Nejstarší historické zprávy o skalách jsou ze 13. století. Týkají se Broumovských stěn, které představovaly překážku při benediktinské kolonizaci. Na okraji Adršpašských a Teplických skal byly vybudovány tři hrady (Adršpach, Střmen a Skály). Mezi nimi ležela divočina beze jména.

---Zájem o skály v romantismu: Snáze přístupné Adršpašské skály navštěvovali cestovatelé, přírodovědci a literáti od 18. století. První studie tam konal Johann Wolfgang Goethe v roce 1770 a byl skalním městem nadšen. Z přírodovědných popisů z 19. století jsou významné práce Ausobského a Kořistky.

---Teplické skály zůstaly skryty nejdéle. Teprve lesní požár v roce 1824 otevřel cestu pralesem a umožnil objev skalního města (úsek od Řeznické sekery k Martinské stěně). Stezka přes Chrámová náměstí byla upravena v roce 1847. Takzvaná Nová partie Anenským údolím se zpřístupnila v roce 1868. Tím se prohlídkový okruh propojil a od té doby se příliš nezměnil.

---Koncem 19. století vzrůstal na trase turistický ruch. Návštěvníky zde prováděli průvodci, prodávalo se občerstvení, fungovala tu pošta a ve Skalním chrámu se hrálo na flašinet a harmonium.

---Z dobového tisku, Praha 1853: "Skály na zboží Dolních Teplic byly v roce 1824 ozářeny příšerným lesním požárem a v roce 1847 je cizím návštěvníkům zpřístupnil velkým finančním nákladem svobodomyslný majitel pan hrabě Rumerskirch."

---Víte, že skalní brána "Harfa" se vytvořila po zřícení mohutného skalního bloku ze svahu rokle, a že hmotnost bloku Harfy je kolem 2000 tun?

tabule 8 - SEKERA

FOSÍLIE (ZKAMENĚLINY)

---Jak vypadal život v této oblasti před 100 miliony lety: V období druhohor - křídě - se v mělkém moři proháněli hlavonožci se schránkou - amoniti (předkové současných chobotnic) a předchůdci dnešních žraloků i ryb. Na dně tehdejšího moře žilo mnoho druhů lasturnatých mlžů (např. rody Inoceramus a Pecten), i plži. Moře možná obývali také velcí ryboještěři, ale jejich zkameněliny nebyly dosud na Broumovsku nalezeny. Zkameněliny najdete na skalních stěnách, ale i na povrchu cest (tzv. mušlová cesta na Broumovských stěnách) nebo při stavebních výkopech ve vrstvách opuky.

---Druhohorní rostliny: Ve starších vrstvách křídových pískovců v okolí Adršpašských a Teplických skal byly nalezeny i zkamenělé části druhohorních rostlin (stromů), které rostly na blízké pevnině - sudetských ostrovech. Nalezena byla například zkamenělá šiška druhu Araucariopsis cretacea.

---Soutok: Stojíte na soutoku Skalského potoka a jeho pravostranným přítokem z úbočí vrchu Čáp. Hnědou barvu některých toků v rezervaci způsobují huminové kyseliny vznikající při rozkladu rostlinných zbytků, např. v rašeliništích.

---Víte, že skákavka masková (pavouček Sitticus saxiola) žije v rezervaci na okraji lesů s osluněným dřevem? Skákavky mají výborný zrak a vidí barevně. Skákají na vzdálenost až 25 násobku délky svého těla.

tabule 9 - POD HLÁSKOU

ROSTLINY

---Nenápadné poklady: V rezervaci se vyskytuje přes 250 druhů mechorostů a asi 500 druhů cévnatých rostlin. Kyselý, na živiny chudý podklad omezuje složení zdejší vegetace. Větší část území pokrývají poměrně jednotvárná kyselomilná společenstva.

---Nejzajímavější druhy rostou v hluboko zaříznutých údolích a soutěskách, v nichž se hromadí chladný a vlhký vzduch, a sněhová pokrývka zůstává dlouho do jara. Jde o tzv. inverzní stanoviště, jejichž klimatické podmínky se blíží horským polohám, zatímco výše položené vrcholky skal jsou mnohem teplejší a sušší.

---Květena: Podbělice alpská (Homogyne alpina), Violka dvoukvětá (Viola biflora), Rojovník bahenní (Ledum pallustre), Mléčivec alpský (Cicerbita alpina), Oměj pestrý (Aconitum veriegatum), Lišejník prášenka žlutá (Chrysothrix chlorina).

---V soutěskách proto rostou druhy známé u nás obvykle z hor - např. violka dvoukvětá, podbělice alpská, mléčivec alpský, papratka horská. Podél cest můžeme nalézt hořec tolitovitý, který však není ve skalách původní, byl sem zavlečen z Krkonoš.

---Výslunná stanoviště nad roklemi zčásti pokrývají reliktní bory s vřesem, brusinkou a borůvkou, i vzácným rojovníkem bahenním či šichou černou. Některé významné druhy rostou pouze ostrůvkovitě v blízkosti turistických cest a trpí sešlapáváním. Prosíme vás, neodbočujte z prohlídkového okruhu!

---Víte, že na povrchu skal můžete vidět svítivě žluté povlaky lišejníku prášenky žluté?

tabule 10 - CHRÁMOVÁ NÁMĚSTÍ

SYSTÉM POSEIDON

---Unikátní písovcové město: Vznik a vývoj pískovcových skalních měst z původně celistvých vrstev pískovce je výsledkem především hloubkového zvětrávání, které postupovalo po svislých , navzájem téměř kolmých puklinách. Vedle systému puklin se eroze projevila i na různě odolných subhorizontálních vrstevních spárách. Původní pískovcová tabule tak byla postupně rozčleněna do skalních bloků - odtud pojmenování kvádrový pískovec. Spolu s tektonickými pohyby a výmolnou činností vody, se na modelaci terénu podílí mrazové zvětrávání (rozšiřování puklin vodou mrznoucí v led), posuny skalních bloků a řícení skal.

---Systém Poseidon představuje souvislý, velice rozmanitý, labyrint. Ve skalním masivu na ploše přibližně 26 800 m čtverečných s vertikálním rozpětím 105 m je vytvořeno více než 19,5 km puklin a propastí. Hloubka některých propastí je až 60 m. Dále je zde více než 8 km prostor v akumulacích zřícených skalních bloků. Tak rozsáhlý a přitom kompaktní podzemní systém nemá v Evropě obdobu.

---Doba ledová trvá: Rozsáhlý komplex podzemních prostor komunikujících s povrchem vykazuje zcela mimořádný potenciál akumulovat a zadržet chlad. Tak může systém Poseidon hostit populace pěti druhů bezobratlých živočichů, které v oblasti přežívají jako tzv. glaciální relikty. Hlavní areál rozšíření těchto druhů leží dnes v zóně tundry či tajgy severní polokoule, malé ostrovní části areálu pak nacházíme ve střední Evropě na výjimečných stanovištích.

---Víte, že do doby, než byl dravý roztoč Rhagidia gelida objeven v labyrintu Poseidon, byl jeho výskyt znám pouze z území za severním polárním kruhem? Roztoči jsou plně aktivní a vzájemně se napadají, i když jsou podchlazení a pokrytí ledovými krystalky.

tabule 11 - SKALNÍ KORUNA

HOROLEZECTVÍ

---Svérázné přírodní podmínky a přísná pravidla dělají ze sportovního lezení na pískovcových skalách zvláštní druh horolezectví. Jeho hlavní etickou zásadou je čistý, volný postup lezce k vrcholu jen po přírodních opěrných bodech, bez odpočinku v umělých pomůckách. Technické pomůcky - lano, karabiny, smyšky a pevné kruhy osazené ve skále slouží pouze k zajištění bezpečnosti lezce při výstupu či k sestupu z vrcholu (slanění). Rozdílná obtížnost výstupů se hodnotí stupněm I až XI. Světově ojedinělou disciplínou jsou přeskoky ze skály na skálu.

---Omezení lezení: Horolezectví je v národní přírodní rezervaci možné pouze ve vyhrazených oblastech a termínech. Lezení je povoleno od 1. května a v některých obvodech, s ohledem na hnízdící ptáky, od 1. července.

---Častým cílem výstupů je krásná věž Skalní koruna, vysoká 50 m a zlezená poprvé v roce 1927. K nejobtížnějším výstupům na pískovci patří Akumulátor (zatím XI b-c) na Martinských stěnách a údolní hrana na Kanci (Powermetal X c). Nejtěžší přeskok 5. stupně obtížnosti je z vrcholu Zbečnické na Perníkářku, a jmenuje se Paragliding.

---Max Reichelt vzpomínal pro časopis Der Bergsteiger (Horolezec) roku 1939: Zaznělo mocné "Berg heil!" (Hoře zdar!) a Svatodušní věž, první skála v Adršpachu byla dobyta. Pod námi se rozproudila živá zábava. Majitel skal vyslal jednoho ze svých lesníků, který podle jeho příkazu, měl opovážlivcům, kdyby nic jiného nepomohlo, rozstřelit lano. Naši kamarádi dole měli dost práce s tím, aby muže přesvědčili, že naše počínání je zcela neškodné. Kdo ví, co si lidé mysleli.

---Víte, že první výstupy v Adršpašských a Teplických skalách provedli sasští lezci na Svatodušní věž (dnešního Krále) v roce 1923?

tabule 12 - CHRÁMOVÉ STĚNY

SKALNÍ CHRÁM

---Puklinová jeskyně: Impozantní prostory Skalního chrámu jsou malou ukázkou toho, co skrývá labyrint Poseidonu. V minulosti byl označován jako Dóm, německy Der Münster nebo Felsendom. Skalní chrám představuje přechodovou vývojovouo formu mezi skalní soutěskou a puklinovou jeskyní. Je dlouhý 45 m, vysoký 50 m a pouze 1,5 až 2,5 m široký. Jeskyni poprvé zmapoval Jan Vítek v roce 1979.

---Historie turistického zpřístupnění jeskyně: Jeskyně Skalní chrám byla představována veřejnosti od roku 1846. Spolu s Chýnovskou jeskyní u Tábora a systémem Sloupsko-šošůvských jeskyní a Býčí skály v Moravském krasu patří k nejstarším turisticky zpřístupněným jeskyním na území České republiky.

---Skalní chrám se stal perlou turistické obchůzky. Kromě průvodců byl Skalní chrám vybaven flašinetem, jehož tóny uvnitř vysoké jeskyně s dobrou akustikou zněly jako varhany. Většinou zněla skladba z chorálu Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme). Dómovitá prostora bývala uzavřena pomocí dřevěných branek. K osvětlení používal průvodce louče.

---Skalní chrám byl často vyobrazen na rytinách, starých pohlednicích a fotografiích. Unikátní je vyobrazení na rytině s názvem Der Münster otištěné W. Lukasem v roce 1851 a 1853. Rovněž se o něm zmiňují i turistické brožury. K nejstarším patří popisy od W. Lukase nebo instruktážní výklad pro průvodce od A. Leppelta z roku 1903.

---Báseň opěvující Skalní chrám: Majitel panství hrabě Franz von Rumerskirch na obchůzce penězi nešetřil a zprostředkoval návštěvníkům romantický zážitek. Průvodce, nepozorován turisty, přešel během hry flašinetu na tzv. Kazatelnu. Po skončení hudby přednesl báseň opěvující zdejší Skalní chrám. V básni byl přirovnáván k největším evropským stavbám - velechrámům v Miláně a v Kolíně nad Rýnem. Poslední odstavec básně připomíná, že se po doznění hudby ledově studený Dóm ponoří znovu do sladkého, smrtelnéo klidu.

---Víte, že byl Skalní chrám v 19. století opředen celou řadou mystických legend? Žádná z nich se ale zatím nepotvrdila. Jednalo se - jako všude ve skalách - o pověst falšování mincí. Proto byl Skalní chrám jednu dobu nazýván i Münzkirche (Mincovní kostel).

tabule 13 - MARTINSKÉ STĚNY

MOHUTNÁ PÍSKOVCOVÁ SYMFONIE

---Skalní defilé: Před vámi se tyčí více než 60 m vysoké Chrámové a Martinské stěny. Jsou dlouhé několik set metrů a jejich mohutná skalní masa je členěná podél svislých puklin i různě odolných vrstevních ploch.

---Formování povrchu skal: O velikosti zrna zdejšího pískovce, o způsobu jeho zvrstvení i o charakteru hmoty tmelící k sobě písová zrna rozhodlo usazování písku v mělkém svrchnokřídovém moři. Pohyby a rozlamování zemské kůry ve třetiorách způsobily zdvihy a poklesy horninových těles o rozloze desítek kilometrů čtverečních, jejich naklonění, rozpukání i typickou vertikální odlučnost "kvádrů". Porézním pískovcem proudí od jeho usazení roztoky s ionty, především vápníku, sodíku, síry, draslíku a železa. Dříve, koncem křídy a terciéru (třetihorách), se jednalo i o horké (hydrotermální) roztoky odvozené od sopečné činnosti.

---Neustávající proces modelování skal: Velmi složité pochody nastávají na dnešním povrchu pískovce, kde jsou roztoky odpařovány. Efekt tohoto odpařování je v zásadě dvojí. Buď je povrchová vrstva zpevňována (pokud se v ní sráží oxid křemičitý, čili křemen), nebo krystalky soli trhají zrnka pískovce od sebe, což působí erozivně.

---Oba pochody jsou ovlivňovány podnebím (výkyvy režimu počasí v horizontu desetiletí) i takzvaným mikroklimatem, což je vystavení daného místa srážkám, větru a slunečnímu osvitu. Zpevňování a rozrušování povrchů může probíhat souběžně v těsné blízkosti od sebe. Navíc se oba jevy mohou střídat v čase na témž místě. Výslekem střídání zpevňování a eroze jsou zdánlivě nelogické pozoruhodné tvary povrchů skal kolem vás.

---Mezi tyto pitoreskní povrchy skal patří: škrapy ve Skalní koruně, skalní vrásy, skalní brány, skalní okna, voštiny, fulgurity.

---Víte, že stopě po úderu blesku se říká fulgurit? Na dně jamky, středu bleskového kanálku, je sklovitá hmota přetaveného pískovce.

tabule 14 - SKALNÍ OSTROV

ŽIVOČICHOVÉ

---Fauna skalních měst: Ve skalách najdeme širokou škálu stanovišť, třeba suchá a slunná na svazích a plošinách, chladné a vlhké rokle, a dokonce extrémní jeskynní podmínky. Tato pestrost přírodních podmínek se odráží v bohatosti zdejší fauny. Žije zde asi 160 druhů obratlovců, a dále bezpočet druhů hmyzu a ostatních bezobratlých živočichů.

---Klid a nepřístupné skály vyhledávají dravci a sovy. Hnízdí zde sokol stěhovavý, výr velký, puštík obecný, kulíšek nejmenší, jestřáb lesní, krahujec obecný a ostříž lesní. Udržuje se tu malá skalní populace poštolek obecných, jejichž křik i přelet snad zaznamenáte. Nápadný je také projev krkavce velkého, který si pro hnízdění vybral nepřístupné stěny poblíž turistického okruhu. V posledních letech byl několikrát zaznamenán i výskyt rysa ostrovida.

---Mravkolev: Vzpomínáte si na mravkolva Ťutínka z Ferdy mravence? Zde se můžete přesvědčit, že nešlo o pohádku. V písčitých osypech pod skalami spatříte drobné tychtýřky. Jsou to lapací pasti larev mravkolvů. Žijí na dně zahrabané v písku a číhají na kořist, kterou se snaží srazit dolů vrhanými zrníčky písku.

---Víte, že výr velký hnízdí zpravidla na nepřístupných skalách, a že někdy však zahnízdí i přímo na zemi u paty stromu?

tabule 15 - ANENSKÉ ÚDOLÍ

VODA

---Podzemní království vody: Ačkoli voda hrála velkou roli při vytváření skalního města, mnoho jí tu dnes neuvidíme. Většina roklí ve skalách je suchá, pouze hlavní údolí oživují malé toky, které se stékají ve Skalský potok.

---V hloubce někollika set metrů se pod propustnými kvádrovými pískovci nacházejí dvě nepropustné slínité vrstvy. Spodní se rozkládá pod celou plochou Polické křídové pánve. Prohnutí geologických vrstev způsobuje, že voda stékající z okrajových oblastí (křídel) pánve po nepropustných vrstvách se hromadí v jejím středu. Odtud proudí pod tlakem vzhůru podél zlomů k povrchu, kde vytváří mohutné artéské prameny. Významné jsou například v Teplicích nad Metují, mají vydatnost 60 a 90 litrů/s. Vrchní nepropustná vrstva se rozkládá na menší ploše jen pod kvádrovými pískovci Adršpašských a Teplických skal. Po jejich obvodu, tam kde vychází na povrch, se nacházejí vydatné prameny.

---Polická křídová pánev patří k nejvydatnějším zásobárnám pitné vody v naší zemi. A také k nejčistším - pískovec je totiž znamenitýn vodním filtrem. Celé její území je proto chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a zdrojem pitné vody pro celý přilehlý kraj.

---Víte, že město Teplice nad Metují dostalo jméno od "teplých" pramenů podzemní vody? Jejich teplota totiž ani za dlouhých mrazů neklesá pod 8 stupňů Celsia.

tabule 16 - SIBIŘ

MIKROKLIMA A ŽIVOT

---Skalní soutěska Sibiř: Vznikla na tektonické poruše. Je to typická inverzní poloha - nízká teplota a vysoká vlhkost zde vládnou po celý rok. Do začátku léta tu leží sníh.

---Extrémní životní prostředí: V extrémních podmínkách hlubokých sevřených roklí roste jen sporá vegetace. Výskytu více druhů brání i nedostatek světla. V závislosti na výšce ode dna soutěsky pozorujeme několik biotopů. Horní tvoří slunomilná společenstva s vřesem, borůvkou a brusinkou. Střední osídlují kapraďorosty. Poblíž dna rokle jsou rozsáhlé porosty odolných mechorostů.

---Extrémní biotopy, jako je právě Sibiř, jsou pro svou často velmi malou plochu lehce zranitelné. Neuvážený čin člověka může porušit přírodní rovnováhu a trvale změnit životní podmínky bez možnosti návratu k původnímu stavu.

---Profil inverzní roklí (ode dna rokle vzhůru po skalních stěnách až na vrchol skalních věží): mechorosty, netopýr, pavouček Bathyphantes eumenis, kapradiny, borůvka, vřes, brusinka, bříza, borovice.

---Autor díla F. Bauer, Skalní města Teplice a Adrspach v Čechách (Nové Město nad Metují roku 1886): "Temnou, úzkou jako do podsvětí vedoucí skalní rozpuklinou octneme se v Sibiři. Partie tato, při jejímž vchodu nám Výr a Tancující medvěd k službám jsou, obdržela ne neprávem jméno Sibiř, neboť často zastihnouti mohou cestovatele i v červenci sníh a led v hlubokých, úzkých, vlhkých a studených roklinách, kamž ni jeden paprsek sluneční nevnikne. Zde je nutno zabezpečiti se před nastuzením, obzvláště jsme-li trochu unaveni. Nedbání této rady mohlo by mýti nejhorší následky. Pohybujíce se předtím v parnu více než 20 R (20 stupňů Rankina odpovídá 25 stupňům Celsia), vcházíme v Sibiř v temperaturu, která nikdy 4 - 5 R nepřesahuje (5 stupňů Rankina odpovídá 7 stupňům Celsia). Tím však příjemnější ovane nás teplý vonný vzduch, když nám průvodce otevře východ a jako čarovným prutem rázem do Itálie nás převede."

---Víte, že vlhké rokle jsou královstvím lišejníků a hub? Na vlhkých skalních stěnách můžete nalézt kalichovku okoličnatou.

tabule 17 - POD SEDMI SCHODY

ODUMŘELÉ DŘEVO DO LESA PATŘÍ

---Domov pro ptáky i savce: V hospodářsky využívaných lesích nenajdete skutečně starý strom. Přitom je odumřelé dřevo vedle půdy druhově nejbohatší částí lesního ekosystému. Strom během svého života čelí mnoha hrozbám, které jej mohou zahubit. Vítr nebo sníh ho mohou zlomit, zvěř mu oloupe kůru. Místo každého poranění je branou pro napadení dřevokaznými houbami. V místě odlomení větví se formují dutiny, které obývají dutinoví ptáci a drobní savci. Dutiny vznikají podle druhu dřeviny obvykle ve věku 80 až 200 let.

---Mrtvé dřevo dává život: Odumírající a mrtvé stromy vyhledává velké množství bezobratlích živočichů, kteří se na nich živí nebo se v jejich dřevě vyvíjejí. Když starý strom ztratí vitalitu, začnou ho parazitické houby a hmyz rozkládat. V této životní etapě se obrovský energetický potenciál stromu začne proměňovat v nový život. Všechny živiny, které velikán během svého života načerpal, začne navracet do půdy.

---V silných kmenech se udržuje vyrovnaná vlhkost a stabilnější teplota, na kterou jsou odkázáni živočichové neschopní vlastní tepelné regulace.

---Samičky kousavce hlodavého (Rhagium mordax) kladou vajíčka převážně do kmenů listnatých stromů, jak čerstvě pokácených, tak i napadených dřevokaznými houbami.

---Larvy pilořitky fialové (Sirex juvencus) se živý vlákny hub, která zavlečou do svých chodeb v odumřelém dřevu.

---Lumek (Megarhyssa rixator) klade vajíčka do blízkosti larev dřevokazného hmyzu, které se pak stávají potravou pro jeho larvy.

---Kůrovec smrkový (Ips typohraphus) napadá i živé smrky. Aby nedošlo k jeho přemnožení, musí se pokácené, vyvrácené nebo zlomené kmeny z rezervace odvézt nebo ponechat na místě odkorněné.

---Stále je co objevovat. Teplické skály jsou první lokalitou v ČR, kde byla nalezena dřevokazná houba voskovec cysticový (Ceraceomyces violascens).

---Víte, že v průměru se v lesích České republiky nachází 11 kubíků dřeva na hektar ponechaného k zetlení? V Teplických skalách to může být místy až 200 kubíků na hektar.

tabule 18 - VE VELKÉM OHBÍ

RAŠELINIŠTĚ (SONDA DO MINULOSTI)

---Co se děje v bažině: V dávné minulosti se dna roklí s nepropustným podložím zaplnila srážkovou i spodní vodou. Vytvořily se tak bažiny. V jejich spodních vrstvách se hromadí odumřelé zbytky rostlin, které bez přístupu vzduchu netlejí, ale přeměňují se na rašelinu. Vzniklo tak i čtyři metry hluboké rašeliniště ve Vlčí rokli, které je nejstarší a nejmocnější v rezervaci.

---Čtení pro zasvěcené: Vrstvy rašeliny jsou jako stránky v knize, která vypráví o minulosti zdejší krajiny. Podle radiouhlíkového datování ty nejstarší pocházejí z doby před deseti tisíci lety. Tehdy tu rostla ostřice prosová a zobánkatá, vrbové křoviny, na sušších místech borovice a břízy. Nalezené řasy dokládají, že zde byly bažiny a tůně, a řídké stromové patro. Analýza makroskopických zbytků z mladších vrstev potvrdila pozdější nástup smrku a suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum), které zde rostou i dnes. Zuhelnatělé vzorky borovice, smrku, břízy a borůvky zase svědčí o požáru, který rašeliniště kdysi zachvátil. Z pylové analýzy pak vyplynulo, že se v okolí vyskytovaly asi před 6000 - 4500 lety buky a jedle.

---Víte, že ne všechny mouchy mají křídla? Ve zdejších skalách žije vzácná bezkřídlá moucha mrvnatka (Aptilotus paradoxus).

---Významný vliv na druhové složení rostlinných společenstev ve skalách měly i požáry. Od vrchu směrem dolů se 4 metry rašeliny skládají přibližně z těchto vrstev - povrch travin, mechu a lišejníků (5 cm), uhlíková vrstva (15 cm), rašeliníková rašelina se vzorky smrku (30 cm), suchopýro-blatnicová rašelina (50 cm), suchopýrová rašelina se vzorky smrku (200 cm), uhlíková vrstva (20 cm), ostřicová rašelina se vzorky dřeva vrby a topolu (100 cm), dále pod 4 metry následují anorganické usazeniny a pískovcové podloží.

---Ve vrstvách rašeliny jsou uložena tisíce let stará pylová zrna.

---

Teplické skalní město nabízí návštěvníkům jeden hlavní okruh a několik dalších tras pro milovníky turistky.

---

Hlavní okruh (cca 6 km) - je tvořen jednou přístupovou cestou (2 km) na jejímž konci je okruh (2 km) a pak se stejnou cestou vracíte zpět k pokladně (2 km). Zkuste si představit obrys kulatého dětského lízátka dole s tyčkou. Jelikož Teplické skály patří do ranku turisticky náročnějších tras, většině návštěvníků tato hlavní základní trasa zabere i několik hodin, zvláště pak, když jdete s průvodcem, který se cestou zastasvuje na různých zajímavých místech, aby vaší skupině něco povyprávěl, nebo uskutečnil s dětmi hádankování o ceny. K tomu za dobrého počasí připočtěte výstup přes 300 schodů na skalní hrad Střmen, a v tu ránu jsme cca na 4 hodinách, které budeme potřebovat na tento kratší, základní okruh.

---

Pokud máte dobrou fyzičku a dolní základní okruh vám bude málo, můžete s průvodcem na zadní straně hlavního okruhu (u spadlé skály) vyrazit ještě na druhý, horní okruh, který vede zhruba o 70 m výše nad okruhem základním, tedy nad skalami, a má dalších 5 km. Horní okruh pro svůj pralesní a rozmanitý původ není vybaven dřevěnými chodníčky, jako spodní okruh hlavní, tudíž na horní trase očekávajte spousty kořenů, pískovcových balvanů, menších rašelinových lagun a několik prolézaček mezi úzkými skalami, které zdoláte díky několika kratším schůdkům.

---

U jednodenního výletu autobusy mohou využít placené parkoviště, které je asi 100 metrů od vstupu do skal (parkoviště je vedle zastávky linkových autobusů, nepřejížďějte prosím malý mostek přes říčku Metuji, kde je druhé parkoviště pouze pro osobní vozy). Poplatek ve výši 300 Kč nehradíte průvodci, není součástí objednávky výletu s průvodcem, hradíte jej přímo obsluze parkoviště.

---

U třídenních výletů je parkování pro autobus zajištěno přímo před rekreačním objektem (Penzion Tara v Teplicích nad Metují nebo Penzion Radvanice v Radvanicích). V tomto případě je parkoviště zdarma.

---

Teplické skály jsou Národní přírodní rezervací, z čehož ze Zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb., a zvláště pak z části třetí, hlava čtvrtá, paragraf 33 - vyplývá několik nutných omezení, které je třeba bezpodmínečně dodržovat.

	zákaz kouření v rezervaci je zákazem obecné platnosti a vztahuje se na veškeré kouření, bez ohledu na to, zda jde o výrobek tabákový, elektronický, drogu či jakoukoli jinou látku
	zákaz jízdy na kole se vztahuje též na jakýkoli vstup s kolem, cyklisté nesmí kolo vedle sebe ani tlačit, kolo do rezervace mezi skály vůbec nesmí, kvůli neschůdnosti terénu a velice úzkým skalním průchodům
	zákon návštěvníkům rezervace jasně určuje, že smějí chodit pouze po vyznačených turistických trasách, jakýkoli vstup do chráněné přírody mimo vyznačené turistické trasy je přísně zakázán
	zakazuje se jakékoli rozdělávání ohně ve volné přírodě, včetně vaření na plynových či jiných spotřebičích, včetně táboření a nocování v rezervaci, která je určena pro život volně žijící zvěře
	zakazuje se odhazování jakýchkoli odpadků do volné přírody, tedy mimo odpadkové koše, kterých je na 6 km okruhu rozmístěno celkem 15, tedy v průměru 1 koš na každých 400 metrech
	do skal je vstup s kočárky zakázán, a to z důvodu ochrany dítěte v kočárku a z důvodu ochrany přírody, neboť ve skalách jsou stovky metrů se schody, zlomy, kořeny a úzkými neprůjezdnými průchody
	do skal je vstup s invalidním vozíkem zakázán, a to ze stejných důvodů, jako u kočárků, kvůli ochraně vlastní i přírody, neboť ve skalách jsou stovky metrů se schody, zlomy, kořeny a neprůjezdnými průchody
	v rezervaci je zakázáno používání dronů (bez ohledu na účel), což je dáno snahou ochránit místní ptactvo, které se v rezervaci nachází v hojném počtu, včetně některých vzácných druhů
	majitel psa musí mít psa na vodítku, i když proti němu v dané chvíli nejdou žádní další turisté, tento předpis je prevence, neboť pes se pohybuje na okruhu, kde jsou další psi, lidé, děti i místní zvěř

Skupiny či školy si v případě zájmu mohou objednat výlety s průvodcem (pan Škoda), a to jak na jednodenní výlet, tak na třídenní pobyty s ubytováním. Trasy a okurhy budou vybrány průvodcem po vzájemné domluvě s vedoucím výpravy nebo s pedagogem.

---- průvodce cestou podniká zastávky s výkladem jednotlivých témat

---- výklad o historii a vzniku Teplických skal, o složení skal atd.

---- dětem občas pokládá otázky a rozdává odměny

---- po dohodě během výletu pořizuje fotografie, které si druhý den stáhnete

---- kontakt na průvodce výše (viz Kontakty)

---

Při kratším jednodenním výletu doporučuji, vzít si sebou do skal lahvičku s tekutinou a svačinu. Na 6 km hlavním okruhu se nacházejí 3 větší zastřešená odpočinková místa, kde je možné posedět a občerstvit se vlastními zásobami. Na horním vedlejším 5 km okruhu není žádný přístřešek, pouze volná příroda. Ve skalách se na žádné trase široko daleko nenachází žádná restaurace, ani rychlé občerstvení, logicky z důvodu ochrany přírody v Národní přírodní rezervaci. Nezapomeňte, co si do skal přinesete, odneste si také sebou. Chraňte přírodu.

--- Jediné veřejné občerstvení lze nalézt před vchodem do skal, na okraji parkoviště pro osobní vozy, kde jsou k dispozici restaurace, rychlé občerstvení a kiosky. Drobné cukrovinky a nápoje lze také zakoupit přímo na pokladně u vchodu do skal.

---

Pension Tara v Teplicích nad Metují (kapacita 28 lůžek) - vzdálenost od vstupu do Teplických skal cca 600 metrů (10 minut pěšky). Pokud si vyberete výlet s průvodcem jak do skal Teplických, tak Adršpašských, vždy vcházíme přes vchod do Teplických skal, přes který lze vejít s průvodcem do obou skalních měst. Fotografie Pensionu Tara zde http://www.milan-skoda.cz/ubytovani_tara.htm (upozornění - ceník, který je uvedený na webové stránce pensionu formou ceny za noc, je ceník pro školy v přírodě při pobytech minimálně pondělí až pátek, netýká se tedy jednodenních ani třídenních výletů, jejichž cenu najdete v úvodu této stránky).

---

Pension Radvanice v obci Radvanice (kapacita 90 lůžek) - vzdálenost od vstupu do Teplických skal je cca 8 km (1 zastávka vlakem). Fotografie Pensionu Radvanice zde http://www.milan-skoda.cz/ubytovani_radvanice.htm (upozornění - ceník, který je uvedený na webové stránce pensionu formou ceny za noc, je ceník pro školy v přírodě při pobytech minimálně pondělí až pátek, netýká se tedy jednodenních ani třídenních výletů, jejichž cenu najdete v úvodu této stránky).

----